Tím, jak žijeme, zanecháváme stopy. Na přemýšlení o tomto tématu mě přivedlo sledování mé stopy na internetu. Když jsem listovala v nabídce Googlu, zobrazovaly se "moje stopy", rozhodně neočekáváné..jak jinak u vyhledávače :).
Představila jsem si, že jsem v roli personalisty a hledám sama sebe, tak jak bych asi dopadla....
Takže zanechávejme stopy, proč ne, můžeme po nich jít sami, abychom mohli upřímně zmapovat cestu odkud jdeme.
Mapování vlastní situace je totiž velmi těžké, při koučinku se setkávám s tím, že člověk má problém popsat svůj život, z čeho se skládá, co je na pozadí...
Já se snažím zanechávat stopy všude, kde to jde a samozřejmě usiluji o ty pozitivní, negativních je všude dost.
Nejen v sociálních sítích, ale při jednáních, prezentacích, v komunikaci obecně a nečiním tak jen ze zištných důvodů.
Prostě mě to baví a ráda stopy jiných hledám.
Tím, že někoho upoutáme a zapíšeme se mu do jeho paměti, necháváme stopu, předali jsme mu informaci, že někdo jako my myslí třeba odlišně, že jsme s ním prostě strávili náš čas a je na něm, aby to zhodnotil. Ale ta stopa tam je.
Nechme se vystopovat, ať si nás najdou ti, kterým naše stopa ladí.
Jak by to bylo krásné, kdybychom všichni mohli nechat své stopy jako naši předci v jeskyních v paleolitu. Ale dnes máme jiné "nástroje" digitální.
Takže, kdeže naše včerejší stopy jsou, nezavane je sníh, co brzy asi napadne ?
