Na čem jsem závislá

V profesním a osobním životě jsem závislá:

• Na základních věcech

1. Notebook
Živím se také tvorbou dokumentů, musím je tvořit, ukládat, sdílet, aktualizovat, distribuovat.

2. Mobilní telefon
Jsem k dispozici rodině, přátelúm, zákazníkům, partnerům, spolupracovníkům, jsem online 365/24/7.

3. Auto
Prakticky denně jezdím za zákazníky.

4. Moje kancelář
Pracuji z domova, jsem svobodná v práci, organizuji sama sebe (skvělá a jedinečná věc).

• Na vztazích:

Mám vybudovanou důvěru v rodině, k zákazníkům, k partnerům, kolegům.
Ke všem ostatním, kteří mi důvěřují, mám otevřený vztah k lidem, kteří s pozitivními myšlenkami za mnou přijdou a přicházejí....

• Na energii:

Čerpám pozitivní zdroje energie z potravy, z vesmíru, z rodiny, z ostatních lidí na mých sociálních sítích, kde jsem ve spojení se skutečně skvělými lidmi, ze zákazníků....

 

zdroje jsou prostě obrovské a nevyčerpatelné a všichni jsme na nich závislí, musíme o ně pečovat,

jsme schopni je také vytvářet

Zanecháváme stopy

Tím, jak žijeme, zanecháváme stopy. Na přemýšlení o tomto tématu mě přivedlo sledování mé stopy na internetu. Když jsem listovala v nabídce Googlu, zobrazovaly se "moje stopy", rozhodně neočekáváné..jak jinak u vyhledávače :).

Představila jsem si, že jsem v roli personalisty a hledám sama sebe, tak jak bych asi dopadla....

Takže zanechávejme stopy, proč ne, můžeme po nich jít sami, abychom mohli upřímně zmapovat cestu odkud jdeme.
Mapování vlastní situace je totiž velmi těžké, při koučinku se setkávám s tím, že člověk má problém popsat svůj život, z čeho se skládá, co je na pozadí...

Já se snažím zanechávat stopy všude, kde to jde a samozřejmě usiluji o ty pozitivní, negativních je všude dost.
Nejen v sociálních sítích, ale při jednáních, prezentacích, v komunikaci obecně a nečiním tak jen ze zištných důvodů.
Prostě mě to baví a ráda stopy jiných hledám.

Tím, že někoho upoutáme a zapíšeme se mu do jeho paměti, necháváme stopu, předali jsme mu informaci, že někdo jako my myslí třeba odlišně, že jsme s ním prostě strávili náš čas a je na něm, aby to zhodnotil. Ale ta stopa tam je.

Nechme se vystopovat, ať si nás najdou ti, kterým naše stopa ladí.

Jak by to bylo krásné, kdybychom všichni mohli nechat své stopy jako naši předci v jeskyních v paleolitu. Ale dnes máme jiné "nástroje" digitální.

Takže, kdeže naše včerejší stopy jsou, nezavane je sníh, co brzy asi napadne ?

Naslouchání

 

Přicházíme na schůzku, máme svá očekávání, přemýšlíme, co zajímavého se dozvíme, že uvidíme známou a příjemnou tvář...jsme zaujatí sami sebou.

A co kdybychom přišli jen tak, nechali se unášet na vlně našeho společníka ?

Naslouchat celou svou bytostí a pak se něco dozvědět, třeba i o sobě, jak dokážeme být trpěliví...jak vnímáme okolí, jak se cítíme...

Pasivní naslouchání nás odmění "nasátím", pohlcením společníkem a místem schůzky.

Aktivním nasloucháním pochopíme společníka, abychom mohli být pochopeni, a pak povedeme smysluplný dialog.

KDYŽ SE NEJPRVE NECHÁME VÉST,

DOSPĚJEME POZDĚJI K POCHOPENÍ.

Otevřít oči a mysl

Často potřebujeme nový vhled do našeho konání a hledáme inspiraci, cestu, nový prostor.

Zkusme se na sebe podívat, jako bychom se viděli z letadla, rozhledny...co uvidíme ? Obrazy a střípky, ze kterých se skládá náš život. Jak jsou uspořádané ? Jak jsou barevné ? Je na ně lákavý pohled ?

A tak je důležité zastavit běh na chvíli a poohlédnout se také směrem zpět. A máme další perspektivu, nezapomínejme také na vnitřní pohled, například při meditaci nebo józe, kdy se plně soustředíme na sebe a svou mysl.

Otevřením očí otevíráme mysl, vše se propojí.

 

Toto nám pomáhá také v byznysu, je to jednoduchý nástroj pro inovace a strategie, když

zhmotníme to, co vidíme v naší mysli.

OPEN EYE... OPEN MIND.