Přicházíme na schůzku, máme svá očekávání, přemýšlíme, co zajímavého se dozvíme, že uvidíme známou a příjemnou tvář...jsme zaujatí sami sebou.
A co kdybychom přišli jen tak, nechali se unášet na vlně našeho společníka ?
Naslouchat celou svou bytostí a pak se něco dozvědět, třeba i o sobě, jak dokážeme být trpěliví...jak vnímáme okolí, jak se cítíme...
Pasivní naslouchání nás odmění "nasátím", pohlcením společníkem a místem schůzky.
Aktivním nasloucháním pochopíme společníka, abychom mohli být pochopeni, a pak povedeme smysluplný dialog.
KDYŽ SE NEJPRVE NECHÁME VÉST,
DOSPĚJEME POZDĚJI K POCHOPENÍ.